Fotografujeme makro I.
Clona a měření expozice
V dobách před nástupem elektroniky do objektivů byla situace v zásadě jednoduchá. Pokud jste si kupovali mezikroužek nebo makroměch, starali jste se jen o to, aby byl na obou stranách patřičný bajonet, pomocí kterého jste připojili na jednu stranu tělo a na druhou objektiv. Clona se nastavovala na objektivu clonovým kroužkem.
Elektronizace objektivů přinesla spoustu pozitivního. Clona se nastavuje z těla a tím pádem se otevřela cesta k reálnému použití takových expozičních režimů, jako je předvolba času. Tělo musí mít možnost ovládat clonu nezávisle na pokynu uživatele. Nějakou dobu výrobci objektivů dělali objektivy s clonovým kroužkem i elektronikou a pak pochopili, že je to zbytečně drahé. Běžný uživatel stejně clonový kroužek nepoužívá, když může ovládat clonu z těla. Navíc, výrobcům se podařilo vysvětlit zákazníkům, že i fotoaparáty jsou "spotřební elektronika". Starý vyhoďte a kupte si nový. Tím odpadl poslední důvod pro clonový kroužek (kompatibilita se starými těly). V obchodech uvidíte nové objektivy s clonovým kroužkem stále řídčeji. Objektivy bez clonového krožku jsou u Nikonu řada G, u Pentaxu DA. Terminologii Sony tak dobře neznám a druhovýroba (Sigma, Tamron...) používá své vlastní terminologie. Máte-li objektiv bez clonového kroužku, na měchu je prakticky nepoužitelný, protože jej nelze patřičně zaclonit. Fotíte stále "na plnou díru". A to je specielně u makrofotografie reálně nepoužitelné.
Dalším problémem je to, že nová digitální těla v "amatérských" řadách (např. Nikon 3xxx a 5xxx) jsou úmyslně řešena tak, že potřebují elektronický objektiv, aby se vůbec zapnul expozimetr. Jinak odhadujete expozici v manuálním režmu. Nikony jsou na tom v tomto směru hůře než Pentaxy. U "poloprofesionálních" (Nikon 7xxx) a "profesionálních" těl je situace jednodušší. Tam se výrobci stále ještě neodvážili vykuchat všechny potřebné funkce. Můžete k nim připojit jakýkoli manuální objektiv a expozimetr přesto měří.
Ještě dlužím pasáž o Canonu, který je v mnohém odlišný. Mluvím o současném systému Canon EOS, nikoli o původním Canon FD. Firma Canon se v době, kdy začínala s automatickým ostřením (autofocus, AF), rozhodla na rozdíl od Nikonu a Pentaxu, pro radikální změnu bajonetu (systému). Systém EOS je natolik jiný, že objektivy pro původní systém FD můžete sice přes adaptér namontovat na tělo, ale ztratíte nekonečno (vždy). Systém EOS přenáší mezi tělem a objektivem všechno elektricky. Úplně všechno... Žádná páka na ovládání clony, žádná hřídel pro autofokus. Má to výhody i nevýhody. První nevýhoda je zřejmá - v objektivu je spousta motorů (i clona se ovládá elektricky) a tím pádem - zejména v levnějších řadách EOS objektivů - dochází častěji k závadám. Druhou nevýhodou je, že žádný z objektivů nemá a nikdy neměl clonový kroužek. Bez elektrického spojení s tělem ho nezacloníte. Na druhou stranu toto řešení umožňuje přenos všech funkcí mězi tělem a objektivem na větší vzdálenost. Stačí, když se propojí kabelem konektor na těle s konektorem na objektivu. Ke cti firmy Canon musím dodat, že na rozdíl od Nikonu i v levnějších tělech funguje expozimetr, když nemá elektrické spojení s objektivem. Kromě manuálního režimu tak Canon můžete s nějakým manuálním objektivem, připojeným adaptérem, používat i v režimu předvolby clony (Av). Tělo si dopočítává čas.
V této souvislosti mi přijde vyloženě komické, když vidím nabídku makroměchu pro Canon (EOS), kde jsou na obou stranách jen holé bajonety. Někdo si ten měch koupí, připojí tělo a svůj objektiv EF nebo EF-S a... A nic. Fotí na plnou díru. Výjimkou je, pokud si koupíte nový manuální objektiv od korejského výrobce optiky Samyang. Třeba jejich 85/1,4. Ten pak clonový kroužek má.
Novoflex vyrábí velmi pěkný automatický měch pro Canon, kde jsou všechny elektrické funkce přeneseny. Vaše objektivy EF a EF-S můžete používat bez omezení. Toto je jediný případ, kdy je v současném světě problém makroměch versus moderní objektivy a fotoaparáty stoprocentně vyřešen. Měch stojí přes 10 000,- Kč.
S mezikroužky máte situaci jednodušší než s měchy. Dají se koupit tzv. AF mezikroužky pro Nikon, pro Canon... a ty pak přenášejí všechny funkce. Zkontrolujte si před koupí, že mezikroužek má všechny elektrické kontakty na obou stranách a také minimálně páku pro přenos clony (mluvím o Nikonu a Pentaxu). Vlastní autofokusovou hřídel bych naopak jako zásadní neviděl (viz. též dále). U mezikroužků pro Canon je to pak jen přenos elektrických kontaktů. AF mezikroužky pro různé systémy stojí v sadě po třech přibližně 2 500,- až 4 500,- korun podle výrobce, prodejce a solidnosti provedení. Máte-li fotoaparát amatérské řady či máte Canon, na manuální mezikroužky raději zapomeňte. (Viz. předchozí výklad o elektrickém spojení objektiuvu s tělem.)
Reverzní adaptér je kovová součástka, která má na jedné straně bajonet podle Vašeho systému a na druhé straně "samčí" závit, podobně jako třeba UV filtr. Vyrábí se s různým průměrem závitu. Nejprve se našroubuje na objektiv do filtrového závitu a pak se celý objektiv "hlavou dolů" opatrně zacvakne do bajonetu na těle. Objektiv je připojen k tělu obráceně - předek je vzadu a zadek vpředu. Toto postavení objektivu zásadně mění jeho chování jako optické soustavy. Samozřejmě ztrácíte nekonečno, ztrácíte elektrický i mechanický přenos všech funkcí, ale většinou dosáhnete velkého zvětšení. Někdo používá obyčejný reverzní adaptér jako nejlevnější makroobjektiv. Musíte si ovšem dát pozor na to, jak s objektivem zacházíte. Jeho zadní strana je obvykle náchylnější na vnikání prachu než strana přední. Navíc jsou na ní různé kontakty a případně páky. Ať si je neponičíte. Zřídka se dá koupit i nějaký ochranný kroužek, který se za tím účelem nasadí na objektiv (pokud se mi takové - opravdu funkční - zboží podaří opatřit, rád jej ve svém obchodě nabídnu). A když máte opravdu štěstí, dá se na něj dá přišroubovat i UV filtr kvůli ochraně objektivu před prachem. Reverzní adaptér pořídíte v českých obchodech do pětistovky.
Reverzní adaptér se dá kombinovat s mezikroužky či makroměchem. Nejprve na tělo přijdou mezikroužky nebo měch, poté reverzní adaptér a poté objektiv. Touto kombinací se dá dosáhnout impozantního zvětšení. Největšího zvětšení se na měchu dosáhne při reverzním nasazení širokoúhlého objektivu (malá ohnisková vzdálenost). Někde kolem "normálního" ohniska 50mm se situace vyrovnává a objektiv podává podobné zvětšení v normální i reverzní pozici. U teleobjektivů pak zvětšení při reverzním nasazení na měch naopak proti normální montáži klesá. Záleží samozřejmě hodně na výtahu měchu. Zapálený makrofotograf je díky tomu schopen dosáhnout se svými objektivy takového zvtšení, jaké právě potřebuje.
Při reverzním nasazení objektivu má opět výhodu Canon. Díky čistě elektrickému přenosu všech funkcí se vyrábí i takzvaný AF reverzní adaptér. Ten má dvě části spojené kabelem. Jedna se nacvakne do bajonetu těla, přišroubuje se na ní správný redukční kroužek podle průměru filtrového závitu objektivu a druhá se nacvakne na bajonet objektivu. Kolem objektivu v reverzní pozici Vám vede kabel. Celé zařízení je samozřejmě větší než jednoduchý kovový adaptér, proto tento adaptér vždycky funguje i jako mezikroužek (zvětšuje výrazně vzdálenost objektivu od těla). Fungují přitom všechny funkce. Pořízení AF reverzního adaptéru Vás vyjde kolem 3 000,- Kč.
Aby celá stať nevyznívala úplně beznadějně, zkusím shrnout své poznatky do následujících doporučení. Vezmu to podle značky (systému) fotoaparátu:
Máte Canon:
Máte Nikon:
Máte Pentax:
Máte Sony/Minolta:
Uživatelům nejstaršího autofokusového systému (byla to právě Minolta!) se tímto omlouvám. S tímto systémem nemám dost zkušeností, abych si troufl kvalifikovaně radit ohledně možností měření na různých tělech. Jedno je ale jisté: I u Sony/Minolta je řešeno clonění objektivu klasicky - na mechanickém principu - pákou. Proto je třeba užívat objektivy s clonovým kroužkem, chcete-li je umístit někam "dále od těla".
Můžete pokračovat čtením dalších kapitol:
Fotografujeme makro II. (Stabilizace fotoaparátu a zaostření)
Fotografujeme makro III. (Vzdálenost od fotografovaného objektu)
Fotografujeme makro IV. (Osvětlení scény)