Fotografujeme makro II.

Stabilizace fotoaparátu a zaostření

Ať už budeme mluvit o ryzí makrofotografii (zvětšení více než 1:1) nebo o fotografování zblízka - opravdu hodně zblízka, pak se zásadním tématem stane stabilizace fotoaparátu. Nezáleží na tom, jaký systém používáte, zda máte fotoaparát amatérský nebo poloprofesionální a zda jste nasadili mezikroužky nebo měch. Vždy, když pracujete s takto velkým zvětšením a tím pádem také s velmi malou vzdáleností fotoaparátu od fotografovaného objektu, je udržení fotoaparátu v ruce spíše zázrakem než reálnou možností. Již velmi malý pohyb fotoaparátu znamená rozmazaný a nepoužitelný snímek.

Pořiďte si slušný stativ (slovo slušný třikrát podtrhuji). To za prvé.

A za druhé bych (pro ryzí makrofotografii zcela jistě) doporučil tzv. makrosáňky. To je v podstatě jednoduché mechanické zařízení, které má dvě části, jedna je upevněná ke stativu a obsahuje hřídelku s ozubeným kolem a druhá část je nasazená nahoře, má na spodní straně ozubení a díky tomu jezdí po spodní části podle toho, jak točíte s hřídelkou. Výhodou makrosáněk je velmi jemný pohyb v jedné ose, kterého jinak nedocílíte. Některé modely sáněk mají ještě druhou část, která umožňuje ten samý pohyb v druhé ose (kolmo na osu první). Osobně bych viděl jako podstatné sáňky s jednou osou a tu nasměrovat na fotografovaný objekt. Mikroposuvem pak docílíte jemného přiblížení nebo oddálení fotoaparátu vzhledem k fotografované scéně. Tímto způsobem budete zaostřovat. Druhá osa už není tak nezbytná.

Při snaze o koupi makrosáněk narazíte na podobnou situaci jako u měchu. Nová slušná výroba neexistuje. Koupíte buď Čínu a budete kvalitou zklamáni (drhne, viklá se, prostě dělá všechno jiné, než byste od mikroposuvu právem čekali - vlastní zkušenost). A nebo se budete rozhlížet po použitých sáňkách renomovaného původu. Bude to zařízení možná i hodně staré, ale rozhodně o řád nebo o dva kvalitnější. A také poměrně drahé.

Dostali jsme se tedy k tomu, jak se při ryzí makrofotografii dosáhne zaostření. Dokud používáte výhradně makrobjektiv a žádné mezikroužky a měchy, pak zaostřujete normálně ostřícím prstencem na objektivu. Nebo, jste-li fanoušky autofokusu, pak to zkuste autofokusem.

Mimochodem, výkon všech AF systémů rapidně klesá, už blížíme-li se k měřítku zvětšení 1:1. Přečtěte si recenze makroobjektivů. Nezáleží na značce. Je to dáno tím, že žádný AF systém nebyl navrhován na tak extrémní použití. Nejlepší snímky vznikají při manuálním zaostření. Pokud však na automatickém zaostřování trváte, snažte se vybrat si objektiv, který má podle recenzí jednak dostatečně rychlý a také dostatečně spolehlivý autofokus. Na řeči výrobců nedejte. Věřte uživatelům.

Pokud však použijete mezikroužky nebo měch, ostřící prstenec na objektivu je na nic. Nastavte ho třeba do polohy "nekonečno". Zaostření vzniká díky posunu celé soustavy směrem k nebo směrem od fotografovaného objektu. Proto jsou velmi šikovné makrosáně. Potřebujete mít možnost udělat velmi jemný pohyb. Autofokus je zde k ničemu. Sice automatické mezikroužky nebo AF reverzní adaptér (nebo AF makroměch pro Canon od Novoflexu) přenášejí všechny funkce včetně autofokusu, ale na to nespoléhejte. Ostřící systém objektivu ve většině případů nebude schopen pokrýt rozsah, který je potřeba. Musíte pohnout celou soustavou "k" a nebo "od". Přepněte fotoaparát (případně i objektiv) na manuální ostření. Ty "AF funkce" potřebujete kvůli něčemu jinému: Abyste mohli objektiv vůbec clonit, aby Vám fungoval expozimetr a případně indikátor zaostření. Ne kvůli vlastnímu ostření.

Hovoříme-li o zaostření, sluší se poznámka o hloubce ostrosti, která nabývá při fotografování zblízka a při makrofotografii zvláštního významu. Na rozdíl od portrétní fotografie, kde je často žádána malá hloubka ostrosti a proto fotografové vyhledávají "světelné" objektivy, u makra je tomu naopak. Hloubka ostrosti (rozsah vzdáleností, v němž umístěné předměty se na výsledné fotografii ještě jeví jako ostré) klesá s tím, jak se zmenšuje vzálenost mezi fotoaparátem a fotografovaným předmětem. A to rapidně. Proto se v makrofotografii běžně užívá clon 8, 11, 16, 22, někdy i 32. Jde o to, aby Váš malý objekt byl ostrý nejen na své nejbližší straně, ale pokud možno v celé své hloubce. Zkuste fotografovat zepředu brouka a mít z něj ostrá jen kusadla. Bude ještě poznat, že je to brouk? Není třeba, aby byla ostrá i většina těla s nohami? O tomto problému zde mluvíme. A zpět se dostáváme opět ke stabilizaci fotoaparátu. Ano, budete fotit s clonou 16 nebo 22... Stabilizace fotoaparátu (a také dobré osvětlení fotografované scény) je nutností.

Můžete pokračovat čtením dalších kapitol:

Fotografujeme makro III. (Vzdálenost od fotografovaného objektu)

Fotografujeme makro IV. (Osvětlení scény)


Zpět na úvodní stránku o makrofotografii

Zpět na kapitolu I. (Clona a měření expozice)

Zpět na hlavní stranu